Co dokáže člověk v roli oběti

Dnes a denně se neustále setkávám s osobou, která je neuvěřitelným způsobem zabředlá do své role oběti a zřejmě si to vůbec neuvědomuje, nebo jí to snad dokonce vyhovuje (což je v těchto případech ta pravděpodobnější varianta).

Každý v sobě do jisté míry máme oběť zakořeněnu. Někteří se z ní dokáží vymanit a převzít kontrolu nad svým životem a uvědomit si, že jsou tvůrci svého života a že vše, co se jim v životě děje, si sami způsobili, že to byla jen a jen jejich volba, ať už rozhodnutím podvědomí, že tím, že se danou situaci rozhodli snášet a nic s ní neudělat a nebo zkrátka tak, že se duše před jejich narozením rozhodla, že si tuto situaci chce vyzkoušet (a tím pádem i ví, že ji zvládne a dokáže se z ní vymanit). Jsou ale lidé, a bohužel je jich většina, kteří si v této pozici vyloženě libují. Neustále fňukají, jak je život nespravedlivý, jak ten může za to a ten zas za tam to, jak jsou všichni zlí apod. Zkrátka vše nestále schvalují na vnější vlivy a naříkají. Neuvědomují si, že je v jejich silách to změnit. Že zkrátka mohou vystoupit ze zajetých kolejí, ze své komfortní zóny a říct dost a změnit své myšlení, svou realitu a zkrátka vše, protože nikdo jiný to za ně neudělá. A co hůř, čím víc si na oběť budou hrát, tím více jim to bude okolí zrcadlit a tím více se tak budou i cítit, protože jednak duše chce, aby si toho konečně všimli a změnili to, ale zároveň Vesmír jim potvrzuje to, co si  myslí a dává jim důvod, aby se tak mohli cítit, když po tom tolik touží. On totiž nerozlišuje, zda to chceme, nebo naopak ne. Je neutrální. Myslíme na to, prožíváme to naplno v sobě, tak to tedy přitahujeme, neboť to vyhodnotí tak, že po tom tím pádem toužíme.

Co je ale horší, konkrétně tato osoba, se kterou se setkávám, nic takového nechce vidět. Prostě jí tato role vyhovuje. Jeví se před ostatními jako slaboch, chudinka, a tak se ostatní postarají, když něco potřebuje, ať už je to doprovod někam, protože tam prý netrefí (vědomý tvůrce ve své síle by si vzal mapu, nebo se zeptal lidí na cestu apod., zkrátka by si poradil sám), nebo něco zařídit na úřadě, protože neví, kde se to dělá (tvůrce by si to opět zjistil). Proč taky ne, je to přece pohodlné, jen říct a dostat to a nemuset hnout prstem. Tato osoba si ale kompletně zničila postupně svůj život. Odehnala si od sebe muže, kterého miluje, protože odmítla opustit tuto svou komfortní zónu u maminky a postavit se do své síly a jít s ním a nedovolit, aby jej její rodina psychicky ničila nejrůznějšími způsoby. Zůstala sama s dítětem. Následně si tuto svou pozici přitvrdila a odháněla, či si nechala touto rodinou odehnat každého, kdo se přiblížil a chtěl s ní být. Dále raději zůstávala v tomto hnízdě. Dokonce si vsugerovala, že ani nemůže odejít, protože by to přeci sama finančně vůbec nezvládla. Odmítala vidět možnosti, které se naskytovaly. 

Jak se v této roli oběti stále více a více utvrzovala, přicházela například často o práci, peníze, přátele a i zdraví. Stále nic ale neviděla a neměnila.

Výsledkem toho všeho bylo, že se upnula ke svému dítěti natolik, že odmítá připustit možnost, že by v dospělosti mohlo jít svou vlastní cestou, mít svou vytouženou rodinu, vlastní dům a zkrátka chodit jen na návštěvu. Tato představa byla natolik nesnesitelná, že své dítě začala považovat za svůj majetek a bylo jí jedno, jak to udělá, ale za každou cenu jej k sobě hodlala navždy připoutat a bylo jí dokonce i jedno to, že se to údajně milované dítě trápí a nechce se mu ani dál žít. Jediné, na co myslí celou tu dobu je to, že je s ní a není sama.

Navíc ve chvíli, kdy přestaly zabírat nejrůznější výhružky například sebevraždou a hraní na city různými způsobí, jen aby vzbudila lítost a ono dítě zůstalo, protože „co by přece sama a bez chlapa, navíc nemocná, dělala“, začala se přiklánět k nejrůznějším duchovním praktikám. Ne ale aby pomohla sama sobě a z této situace se dostala, ale aby své dítě za každou cenu udržela doma. To se totiž už dávno chtělo odstěhovat se svým partnerem a jít si svou cestou. A tak tedy přes nejrůznější, kletby, kouzla, šamany a pod. se začínala dostávat do hlavy svého potomka a ovlivňovat jeho podvědomí a myšlenky a taktéž jej energeticky tlačit proti jeho cestě, kam směřovalo. Takto jej zbavila nejen partnera, kterého to energeticky odtlačilo pryč, klidně se dále dívala na to, jak se utápí v depresích, když mu takto rozvrátila další vztah s životní láskou a otcem jejího vnuka a připravila svému dítěti nejen život, jaký se sama kdysi rozhodla vést, ale dokonce i své vnouče připravila o tátu, protože nesnesla ani potenciální  možnost, že kdyby za ním chodil, mohl by se k jejímu dítěti zase vrátit a společně by odešli. Když však dcera začala sbírat své síly a snažit se ze situace dostat a finančně se zajistit natolik, aby dokázala odejít a plnit si své sny i bez partnera, přitvrdila a dalšími praktikami ji uvrhla do vzorců chudoby (bez peněz a partnera přece nikam nepůjde). K tomu se na svou dceru doslova přisála a už ji nenechala ani volně dýchat, svobodně žít a jít si, kam chce, vždy tam byla mermomocí také, ať už se jedná o rodinný výlet, dovolenou, procházku, či cokoli jiného.  Vzepřetím se nastalo jen dusno a další citový nátlak a další kletby. Ty začala praktikovat i na kohokoliv ve své blízkosti, kdo se nějak vzepřel a nedělal, co si usmyslela a přišlo jí to zcela normální.

A co myslíte? Následkem toho byly další zdravotní komplikace, úrazy apod. Stále si to ale nehodlala uvědomit a změnit to. 
Jen se divila, proč se jí to děje, proč ona a více a více zabředávala do své role oběti.

Ano, i z této situace existuje východisko. Nejen pro tuto osobu, ale i všechny, ke kterým se takto chová. Dcera když si uvědomila, jaké praktiky na ní vlastní matka zkouší a zkrátka co je za těmi všemi pohromami, které se jí v životě dějí a proč nefungují dosavadní čištění, o která se pokouší, takže tím pádem má možnost toto zvrátit a vymanit se i z kleteb. Stejně tak je i cesta pro tuto ženu. Stačí si jen uvědomit, co dělá a jak to ovlivňuje její zdraví a život celkově a změnit své chování a postupně se její život i zdraví začne zlepšovat.

I takto tedy může vyústit chování oběti.