Co dokáže muž kvůli sexu

V některých předchozích příspěvcích jsem zkráceně popisovala, svoji cestu k sebelásce, sebeúctě skrz naprosto traumatizující vztahy. Nicméně jsem v nich už nenapsala, co všechno jsem od jednoho z nich slýchávala a čeho byla svědkem a to všechno jen proto, aby si mě udržel. Ne proto, že mě miloval, ale aby si zajistil pravidelný sex. 

Nedávno jsem měla možnost pochopit, že podobných historkám čelí nejedna žena. Proto jsem se rozhodla se jim více věnovat. Třeba to mnohým otevře oči dříve, než se to podařilo mně.

Svého bývalého partnera jsem poznala, když byl ještě ženatý. Od první chvíle jsem cítila, že je to ten “pravý”. Tehdy byla tma, ani jsem mu neviděla pořádně do tváře. Stačil mi k tomu jeho hlas, energie a jeho letmý dotyk. Přesto jsem to věděla.

O několik týdnů po našem prvním setkání, si mě našel sám. Já netušila, jak vypadá, takže jsem jej nepoznala, teprve až po hlase a taktéž svým srdcem. Chodil si se mnou jen povídat, nic víc. Vypadalo to, že mu na mně opravdu záleží a je mu se mnou dobře. Jiskřilo to. Časem se mě pokoušel velice nesměle dotýkat. Vypadal, že se opravdu bojí mé reakce a je hodně nesmělý. Přišlo mi to roztomilé a více a více jsem se zamilovávala. Lásku jsem viděla v očích i jemu. Dokonce se tak i choval. Dokonce jednou v noci utekl z domu, jenom proto, že se mu stýskalo a chtěl mi dát pusu. Opravdu vypadal zamilovaně. I když mělo dojít na sex, stydlivě se zeptal na dovolení. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že to jen hraje a že je to nenapravitelný děvkař.

Celou dobu mi tvrdil, že se s ženou chce rozvést a spí na gauči. Často si na ni stěžoval, někdy i vysmíval tomu, co udělala apod. Všechno bylo tak přesvědčivé. Časem přišel s historkou, že se nemůže rozvést, protože je žena labilní a vyhrožuje sebevraždou. Bylo mi ho spíš líto a tuto situaci akceptovala. 

Nikdy jsme spolu nebyli na rande, vždy se scházeli tajně někde mimo civilizaci, samozřejmě že kvůli sexu, na povídání nebyl čas, jen po telefonu nebo cestou. Jednou mi dokonce jeho kamarád přečetl SMSku od něho, kde se rozplýval, jak je to zase dobré a se ženou se milují. Ani tehdy jsem nepochybovala o jeho lásce a naopak jeho kamaráda považovala za lháře.

Když nakonec od své ženy odešel (spíše ho vyhodila, protože si našla jiného, což mi samozřejmě nesdělil), mohli jsme spolu trávit více času a nemuseli se už skrývat. Přesto se konaly tak dva výlety a jinak jen návštěvy u něho. Během nich, když jsem si chtěla povídat, mi probodl srdce svými slovy “a o čem bychom si tak měli povídat” a dál naprosto sabotoval veškeré mé snahy o komunikaci. Vždy odpověděl maximálně dvěma slovy bez zájmu o rozvinutí. Vyčítala jsem si to sama sobě, že jsem neschopná a nedovedu vzbudit zájem, začít nějaké zajímavé téma apod. Neviděla jsem, že i kdybych se přetrhla, prostě nemá zájem o víc než sex. A to ani přesto, že mi nikdy nedovolil si u něho  nechat pár věcí. Stále jsem věřila tomu, že mě miluje a vymýšlela spoustu důvodů, proč to je tak, jak to je.

Jednoho dne se nastěhoval zpět ke své ženě. Prý se chtěla zabít. Opět jsem mu to uvěřila a ještě ho litovala. Opakovaně jsem mu říkala, i jasně viděl, že ať by mi přiznal cokoliv, stejně bych s ním byla. Byla jsem k němu natolik připoutaná, že jsem nedokázala odejít. Věděl to. Přesto, když už jsem se někdy zeptala, zda mě miluje, vždycky řekl, že ano a že se mnou chce mít děti a strávit zbytek života.  Věřila jsem mu. Vždyť proč by mi přece lhal, když ví, že stejně zůstanu?!

Nakonec to došlo tak daleko, že když viděl, jak moc toužím po dítěti, tak mi ho prostě udělal. Nepochybovala jsem tím pádem už vůbec o jeho lásce a že to doopravdy chce a chce se mnou i strávit zbytek života. Jenomže on to udělal opět jenom proto, aby měl dál sex, což jsem vzápětí zjistila. Nikdy se mnou nešel na ultrazvuk. Nikdy si nesáhl na bříško, nikdy své rodině ani  nikomu neřekl, že budeme mít a následně máme, dítě. Co se narodilo, nikdy za námi nepřišel. Teprve až po několika měsících, samozřejmě zase tajně. A vždy tak nějak v době, kdy dítě spalo, abychom byli sami. 

A to jsem ještě nezmínila fakt, že se v mezičase stihl rozvést. Ne ale proto, že to chtěl, ale proto, že to chtěla manželka, protože měla dávno jiného. A výsledek? Nepřestěhoval se k nám. Ne. Potkal jinou a šel rovnou k ní. Po ní další a týden na to čekali taky dítě. Stále až do té doby si odbíhal za mnou a já si dál namlouvala, jak mě miluje a dokonce i věřila tomu, že to já jsem ta neschopná, že to on mně dělá laskavost, protože jiný by se mnou nebyl ani mě nemiloval. Uvěřila jsem, že jinak bych zůstala navždy sama a je vlastně takový zachránce, co se obětuje. Tehdy jsme se už dávno nesnesitelně hádali. Příšerně mi ubližoval, ale já stále zůstávala a omlouvala ho a vinila sebe. Ještě se omlouvala jemu. Když už jsem to skončila, vždycky za pár hodin přiběhla zpět s prosíkem. On pak byl tím velkorysým a milujícím, co mi odpustil. Byla jsem naprosto zaslepená a dovolila mu se mnou dělat naprosto cokoliv. Věřila jsem i, že jeho nový vztah je pobláznění s nehodou a brzy se vrátí k nám, protože nás přece miluje. Stále jsem si něco namlouvala a věřila mu vše, co říkal. A dokonce ve chvíli, kdy začal i on tvrdit, že ke mně nic necítí, nevěřila jsem mu to. Vždyť přece v očích tu lásku má a taky by přece se mnou stále nebyl, přestože partnerky opouští. 

Mnohokrát jsem neměla chuť žít. Trpěla depresemi a nesnesitelnou bolestí. Stále zůstávala a stále neviděla pravdu. Následně se se mnou rozešel definitivně on a tvářil se, že nadále budeme přátelé. Chvíli tomu tak bylo, jindy si mě zase zablokoval a neznal se k nám, pak se zase objevil… Ale já stále čekala a doufala, že se vrátí a miluje nás, jen si to nepřipouští apod. Stále jsem měla nějaké omluvy a hypotézy. I po pár letech jsem takto čekala a nebyla schopna navázat jiný vztah a když už, jen velice krátkodobý. Cítila jsem jen z té představy odpor a co hůř, cítila se, že bych mu byla nevěrná. Tak nízká byla má sebehodnota i sebeláska. 

Jednoho dne se ve mně ale něco zlomilo a konečně si řekla dost! Musela jsem kvůli tomu projít spoustou terapií, kurzů, čištění a dalších věcí, abych tu sebelásku nalezla. To dost bylo tak silné, že už jsem ho neodvolala. Začala jím opovrhovat, bylo mi z něho špatně natolik, že to přehlušilo i onu lásku. Hnusil se mi a já konečně dokázala jít a už nikdy se nevracet a zakrátko vytvořit nádherný vztah s jiným.

Ač se to zdá absurdní a ač si můžeme říkat, proč to dělají, když může být s jakoukoliv jinou, aniž by musel čelit hádkám i jiným  nepříjemným situacím, některým to tak nepřijde. Mají svou jistotu, poslušného pejska, který přiběhne na zapískání. Proč plýtvat energií dalším balením, když může jen zalhat, nebo naprosto zmanipulovat svou stávající oběť tak, aby věřila, že ta špatná je ona a on ten nejlepší. Nic před nimi není svaté, ničeho se neštítí a budou dělat i tvrdit naprosto cokoliv, jen aby si takový sex zajistili.

Nikdy není normální v žádném kvalitním vztahu, kde to i ten muž myslí vážně, aby se scházeli jen tajně mimo lidi, nikam spolu na veřejnost nechodili, nepřespávali vzájemně u sebe, nepovídali si, nebo aby se nerozvedl z jakéhokoliv důvodu. Je jedno, co říká jako ospravedlnění, ale pokud to muž myslí vážně, nic z toho  by nikdy neudělal. A pokud ano, je to jasným varovným signálem k okamžitému útěku.

Ve svých kurzích i koučinku uplatňuji veškeré své zkušeností jak z tohotó tak i předchozích vztahů, dále pak vše, co jsem se na své předlouhé cestě plné utrpení, naučila, aby už žádná žena nemusela zažívat podobná muka a jít stejně dlouhou cestou k vysvobození se.