Jak si nevědomky ze svých dětí děláme obětní beránky

Často se setkávám (a to především u žen) s tvrzením typu “nemůžu rozvrátit rodinu” nebo “máme přece děti, pro ně to musím vydržet” apod. Opravdu? Ruku na srdce, opravdu to děláte pro ně, a nebo je to jen výmluva, proč neodcházet a dál se vedle někoho trápit, protože se prostě bojíte být single, nebo že na partnerovi máte závislost?

Pokud jste odpověděly, že opravdu pro děti, tak bych vás ráda vyvedla z omylu. Děti jsou totiž vzhledem ke své vysoké empatii a napojenosti na své rodiče naším dokonalým zrcadlem. To znamená, že pokud je něco v nepořádku, přestože my si to ani nechceme připustit, ony nám to jako první dají najevo, a to buď svým chováním (v případě, že v sobě něco potlačujeme), nebo nějakou nemocí (v případě partnerských problémů). 

Uvedu několik příkladů: 

  • Máte nějakou vlastnost, kterou na sobě bytostně nesnášíte a snažíte se ji potlačit. Hádejte, jak se Vaše dítě bude mít tendence chovat? Přesně takto, protože Vám to zkrátka zrcadlí. 
  • Nemáte se rády? Nepřijímáte se takové, jaké jste? Pak se nedivte, že od Vás děti utíkají a dávají přednost jiným.
  • S partnerem to už dávno není ono, možná se ani nehádáte, ale nemilujete se, jste spolu jen z jakési soudržnosti, stereotypu či kvůli dětem. Děti to cítí a krom toho, že si vytváří špatné vzorce toho, jak by rodina měla vypadat a následně budou mít tendence si právě takovou vytvořit v dospělosti, protože pro ně podvědomí vydedukuje že to, co vidí mezi vámi = láska, tak Vám tento vztah budou zrcadlit třeba tím, že budou často nemocné. Spousta nemocí je psychosomatických. Jenomže děti, řekněme tak do deseti let, tyto nemoci mívají za nás. A je jedno, zda se hádáte nebo ne. Děti jsou na nás natolik napojeny a mají tolik silnou intuici, že to zkrátka vycítí.

Je tudíž naprostý nesmysl tvrdit, že v nefunkčním vztahu zůstáváme právě kvůli dětem, protože ty v něm trpí mnohem víc, než kdyby vyrůstaly ve střídavé péči a své rodiče viděly šťastné, ať už single, či s někým jiným. 

 

A pokud jste odpověděly, že je to jen výmluva, tak gratuluji, alespoň jste si toho vědomy a tím pádem máte blíž k tomu s tím něco udělat. Život máme ve svých rukou, my jsme jeho tvůrci a to, s čím nic neděláme, s tím souhlasíme, to ve svém životě akceptujeme. Stejně tak to, co se nám děje, jsme si my zvolily, a to naším podvědomím, našimi vzorci, myšlenkami apod.  A tím pádem je jen na nás, zda to změníme či nikoli. Naprosto nic na světě není dostatečným důvodem pro to, proč se trápit ve vztahu s někým, kdo nám ubližuje, nebo koho nemilujeme a ani proč po rozchodu nejít dál a být šťastné samy, nebo s někým jiným (obzvláště když ex už dávno někoho má a nebo nám ve vztahu ubližoval). My musíme být samy pro sebe na prvním místě. Zasloužíme si být šťastné a žít život svých snů v lásce a naplnění. Pokud tomu tak není, je na čase to změnit a nepodléhat energii strachu, naší mysli, která nám v tom brání. Pokud se totiž rozhodneme něco změnit, vesmír nám pomůže. Ukážou se možnosti, které zatím nejsme vlivem strachu vidět. Musíme jen důvěřovat a jít si za svým štěstím; postavit sebe na první místo. 

Já sama jsem byla mnohokrát v této situaci a podléhala svému strachu. Nakonec jsem ale vždy našla tu odvahu. Protože jsem však měla spoustu podvědomých vzorců (většinu právě z dětství od svých rodičů), přitáhla jsem si opět podobný typ vztahu. Teprve až časem jsem to pochopila a začala na sobě pracovat. A konečně jsem našla svou sebelásku, plnou ženskou sílu a stala se naprosto svobodnou, bez traumat a vzorců, které by mi dál ovlivňovaly život. Pokud toho chceš také docílit, vstup do programu a osvoboď se od své připoutanosti, zbav se bolesti a buď konečně šťastná, protože si to zasloužíš!