Proč ještě nejsme sjednoceni, když na sobě tolik pracuji?

Určitě to znáte.  Potkaly jste svůj dvojplamen a zažili spolu nádherné chvíle a pocity, jako nikdy s nikým. Možná už v té době jste si začali vyhledávat informace o tomto typu vztahu, protože byl přece od začátku tolik neobvyklý. Pokud ne tehdy, tak určitě nejpozději v době, kdy onen nádherný obláček, po kterém jste si pár týdnů či měsíců pluli, najednou zmizel a těžce jste dopadli na zemi. Z toho ráje se najednou začalo stávat peklo a nechápali jste proč. Byla zde touha to dát do pořádku a zažívat to, co předtím, ale zároveň ta nesnesitelná bolest a neustále se zhoršující vztah, kdy následoval rozchod, útěk.

Někdo to měl možná  jinak, možná nezažil peklo a dvojplamen se prostě vypařil, někdo se nikdy neodloučil a bojuje s ním i se sebou bok po boku… Nic není špatně, každý to máme jinak, každý máme jinou dohodu duší (= to, co si naše duše dávno před naším narozením dohodly, že společně zažijí i jak a co ani naše mysl nedokáže změnit ani se sebevětším vypětím sil). Shodné pro všechny je to, že už tím prvním, i sebekratším, setkáním, byla chtě nechtě spuštěna naše transformace. Ta prvotní srážka naších energií byla tím spouštěčem, který již nejde stopnout. Je jedno, zda to bylo jen toto jediné setkání, nebo se dál vídáte. Tak jako tak jste duší nuceni na sobě pracovat, zahodit své ego a dostat se do stavu bezpodmínečné lásky, do souladu se svou duší.

Ať byla vaše cesta jakákoliv, dospěli jste do bodu, kdy jste si plně vědomi, s jakým vztahem máte tu čest, kdy se usilovně snažíte o sjednocení a o navrácení toho nádherného vztahu a ono se stále nic neděje. Máte pocit, že to nikdy nedokážete, že sjednocení je nemožné, že není pro vás a ne v tomto životě a že to, co prožíváte, nikdy neskončí a že se ta noční můra z minulosti nedá překonat a už vůbec ne odpustit.

Jenomže to je jeden velký omyl! Omyl, který si vymyslela naše vnitřní oběť, aby měla důvod do vzdát, vykašlat se na všechno, na celou tu transformaci a dál trpět a nechat se litovat, nebo přinejmenším sama sebe. A je to logické, neboť ta vnitřní oběť ví, že když budeme ve stavu bezpodmínečné lásky, ve své plné síle, zmizí. Bojuje o své přežití, stejně tak jako to ego, pro které v jednotě, v bezpodmínečné lásce, není místo. Proto nám využívá všeho a všech možných velice důvěryhodných kliček, lží apod., jen aby nás z této cesty dostalo. Původní smysl našeho ega je naše ochrana. Chrání nás před vším neznámým. A to je i tato cesta. A je jedno, zda s tím souhlasíme. Prostě to dělá a tak nás mnohdy spíše sabotuje od našich snah.

Dá se tomu však zabránit. Zvítězit. Je třeba naučit se vnímat naše myšlenky, nenechat se do  nich vtáhnout a následně i rozlišovat mezi hlasem našeho ega a naší duší a přestat egu podléhat. Je to těžké, ale ne nemožné, a to ani přesto, že jakmile zpozoruje naše záměry, bude ještě urputněji bojovat a jeho přesvědčování o různých nesmyslech ještě přesvědčivější. Jednoho dne však zcela utichne. A k tomu dojde ve chvíli, kdy nebude potlačováno, ale neposloucháno a kdy všechny ty vzorce a přesvědčení v našem podvědomí budou vymazány. I strachu, ať už je jakýkoli a zkrátka všeho, co nás nějak limituje, se dá snadno zbavit.

Ve chvíli, kdy tedy vyváznete z této role oběti a přestanete se litovat a prostě se rozhodnete jít a dostat se z toho všeho, skoncovat s tou bolestí, hledat řešení, cestu a uvěříte, že existuje. Jenomže ono to nezafunguje. Alespoň to tak vypadá navenek. Vztah se nezměnil, stále se nevrátil, nebo nepřestal ubližovat, nepřestali jste se trápit, a tak s tím skoncujete a raději trpíte (je třeba si i uvědomit, že jakákoliv bolest je způsobena naším egem. Duši nic nebolí, bolest je z naší hlavy a našich vzorců). A tak zase jste v té oběti a ztrácíte naději, nechcete žít…. A stále dokola. Ono to ale nikdy nezafunguje. Proč? Protože do toho, co děláme pro sebe, vstupujeme za účelem zlepšení našeho vztahu, sjednocení, jeho návratu apod. Někdy si to ani neuvědomujeme, nepřipouštíme a jsme skálopevně přesvědčeny, že tomu tak není. Ale pokud jsme k sobě upřímné, nakonec to připustíme. Dokud je tam tento účel, nikdy výsledky neuvidíme, ani kdyby daná metoda byla sebeúčinnější.

Teprve ve chvíli, kdy po těch všech pádech si konečně řekneme dost, kdy najdeme tu svou sebehodnotu a začneme to opravdu z hloubi své duše dělat jen a jen pro sebe, pro konec trápení, pro nádherný život bez ohledu na to, zda do něho bude dvojplamen patřit a co to s naším vztahem udělá, kdy přijmeme celým svým srdcem fakt, že nás to může navždy fyzicky rozdělit, teprve pak to začne fungovat (dokonce i zpětně).

Takže důvod, proč něco nefunguje, není to, že to děláme špatně, nebo že je to neúčinné (většinou), ale že si to tímto skrytým záměrem samy sabotujeme.

Každý má právo dosáhnout sjednocení v tomto životě. Nejdříve se ale musí sjednotit sám v sobě, být v souladu se svou duší, aby se mohl sjednotit i s dvojplamenem. Nejdříve k tomu musí dojít na astrálních úrovních, teprve poté (pokud vůbec), na té fyzické. Je to však možné pro kohokoliv, ať už je na své cestě kdekoliv. Čím více však podléháme svému egu, tím déle to trvá a tím je to bolestivější. Nemusí to tak ale být. Cesta za sjednocením může být nádherná a radostná. Může být nádherným darem (nejen její konec, ale celá). Je jen třeba nepodléhat své mysli, svému strachu, být ve svém srdci a hledat ve všem, co nás jakkoliv bolí, štve apod. ten daný vzorec, zrcadlo, které je třeba odstranit. Dívat se na danou věc pohledem duše, která to bere jako příležitost se posunout a ne jako ublížení. Nikdo nám nechce záměrně ubližovat a už vůbec ne dvojplamen. Jen nás vede k sobě samým. Ukazuje nám tu cestu, kterou přes naše ego nevidíme. Ano, mnozí až téměř do konce budou popírat, že jsou ovládáni egem a budou tvrdit, že to ten druhý. Ne, opak je na této cestě vždy pravdou. On je jen zrcadlem. A pokud nás něco bolí, rozčiluje, máme z něčeho strach apod., je to jasný důkaz. A navíc pokud se ega nezbavíme, ve své hlavě bude i náš dvojplamen a tím pádem nikdy neuzná svou lásku k nám, nikdy si ji neuvědomí, protože ta hlava je silnější, přesvědčivější. Nelže vědomě, zkrátka si pravdu neuvědomuje, vědomě necítí volání své duše.

Takže jak vidět výsledky i sjednocení? – prostě to dělejte z hloubi své duše jen a jen pro sebe. Pusťte ho. Pusťte očekávání a dejte sebe a své štěstí na první místo. Pokud vám to stále nejde, můžeme to spolu vyčistit a nebo probrat podrobněji 😉