Proč mi tolik ubližuje?

Stále toužíme po opětované lásce našeho dvojplamenu, trápíme se, že je s jinou a lásku k nám zarputile odmítá. Toto je fyzická realita, které v průběhu tohoto života čelí mnohé z nás.

Když se mu podíváme do očí, vidíme v nich tolik lásky, přesto říká, že nic necítí, a dokonce třeba i miluje jinou. Možná si s ní i pořídí dítě, vstoupí do manželství a nás to trápí čím dál víc. Přes naše ego si však neuvědomujeme jednu zásadní věc – celou tu dobu nás hluboce miluje a vše, co se ve fyzické realitě děje, je pro naše nejvyšší dobro, které nás směřuje krůček po krůčku ke sjednocení. Vždyť se nyní bez ega zkuste zamyslet na tím, kdo jiný než ten, kdo nás tolik miluje, by nás dokázal tolik a naprosto trpělivě učit, dělal z nás lepšího člověka, a přitom s rozervaným srdcem se díval na to, jak moc nám tím ubližuje, připraven vpovzdálí zasáhnout, pokud bychom to nezvládaly.  Jenomže my zvládáme, protože se nám v životě neděje víc, než jsme schopni unést. Ano, i jeho to bolí, rve mu srdce pohled na naše trápení a do toho cítí podvědomě bolest v nenásledování své duše. Ale jen těmito tvrdými lekcemi se můžeme posouvat, pracovat na sobě a přibližovat se tak k sobě. Musí nám ubližovat (ostatně i my ubližujeme jemu). Není jiná cesta, jak nás přinutit na sobě pracovat a umožnit tak sjednocení. No ruku na srdce, pracovaly byste na sobě, kdyby Vám od začátku tvrdil, jak Vás miluje a byli jste spolu šťastní? Asi ne. Nemá tedy na výběr, pokud nás chce přiblížit k naší duši. Trpělivě čeká, až se tak stane, a přitom si tento čas krátí s jinou, která jej připravuje na život s námi. Stává se vedle ní lepším člověkem, zpracovává si svou karmu, a jakmile my dokončíme naše lekce, dostaneme se do svého středu a do stavu bezpodmínečné lásky, v tu chvíli on pro nás bude plně připraven a s vědomím své lásky. Ačkoli se nám to tak nezdá, oba si zpracováváme své lekce a stejně rychle se posouváme. Oba prožíváme bolest a ani jeden není šťastnější. Jen fyzická realita mnohdy klame, a to z důvodu, že nás tak nutí na sobě více pracovat, vylézá na povrch více traumat, strachů apod. Pokud máme problém s tím, že je s jinou, tento problém má naše ego, kdy se bojíme, že s ním fyzicky nikdy nebudeme, že ho ztratíme. V bezpodmínečné lásce je nám to jedno, nezáleží nám na fyzické realitě. Jsme šťastné, že je šťastný, i když mi nejsme součástí. Přejeme mu to a nenárokujeme si jej.  Nicméně je třeba si uvědomit, že ho nikdy nemůžeme ztratit, je v nás. On je my. Vždycky tady bude a vždycky, když se naladíme na svou duši, ucítíme i jeho lásku, a to je mnohem víc než vztah. K čemu vztah bez skutečné lásky, souznění, kde dva vedle sebe jen žijí. Mnohem lepší je nemít vztah, ale tuto lásku a souznění cítit každou svou buňkou v těle. Takže je potřeba si zvědomit, čeho se to doopravdy bojíme a proč. Proč je tolik nemožné nechat ho jít, smířit se s tím, že už spolu nikdy nebudeme a že je šťastný s jinou? Když důvod nalezneme, tomuto strachu budeme čelit a zbavíme se jej, konečně jej necháme jít a tím mu umožníme přijít.

Tím neříkám, že přijde a přijde do fyzického vztahu s námi, jen mu to bude umožněno. Je potřeba být naprosto stejně v pohodě  s oběma variantami a klidně dokázat být stejně šťastné i s někým jiným, a nebo samy. Není to tak dávno, kdy mi můj dvojplamen řekl, že v době, kdy jsem měla vztah s jiným, do kterého jsem byla silně zamilovaná a dokonce se mi podařilo k němu probudit i lásku, se mu po mně stýskalo a cítil, že nás to k sobě táhne, že je mu energeticky umožněno přijít. Toto necítil ani v době našeho odloučení, protože chtě nechtě má energie směřovala k němu, aspoň občas. Nicméně v době “zaláskování” jsem měla plnou hlavu někoho jiného a nebyla jediná myšlenka dlouhé měsíce, která by k němu směřovala. Mohli jsme si spolu i psát, ale energie k němu nešla. Tehdy pocítil stesk a uvědomil si, co cítí. Ne vlivem žárlivosti či majetnictví, ze začátku o vztahu ani nevěděl, jen to cítil. A právě toto je ten stav, kterého je třeba dosáhnout, nejlépe bez prostředníka – udržet energii jen a jen v sobě a být doopravdy šťastné a co víc, odpoutat se z té závislosti na něm natolik, že jsme schopny být šťastné i s jiným a milovat ho a klidně s ním moct strávit i zbytek života, alespoň si to umět představit.

Pouze naše ego nám neustále podsouvá různé věci. Například to, jak je nemožné milovat jiného (spoustu let jsem přísahala, že nikdy nedokážu nikoho jiného milovat, ani se ho dotknout a že to tak cítí má duše, ale postupem času, kdy jsem se závislosti k němu zbavovala, jsem najednou zjišťovala, že opak je pravdou a že to duše rozhodně nebyla). Stejně tak jsem ve stavu bezpodmínečné lásky zjistila, jak jsem celou dobu žila v silném sebeklamu. Spoustu let jsem byla přesvědčená, že něco dělám proto, že po tom touží má duše a s tím jsem o to také svůj dvojplamen žádala. Ani v nejmenším jsem si nepřipustila jinou variantu. Nicméně až po letech, bez ega, jsem si uvědomila, že jsem to chtěla jenom proto, abych si ho k sobě připoutala, že to byl způsob manipulace. Tehdy mé ego mi tolik přesvědčivě namluvilo, že po tom touží má duše, že jsem nepochybovala, ani když mi to jiní vyvraceli. Stále jsem nechápala, proč to má tak katastrofální výsledek. Místo připoutání se k němu ho to odpálilo a způsobilo konflikty na dalších pár let. I toto ego dokáže. Je skvělým lhářem a naprosto dokonale se umí vydávat za hlas duše. Dokáže lhát i o tom, že sjednocení bylo dokončeno. Dokáže namluvit cokoliv a to natolik důvěryhodně, že o tom vůbec nepochybujeme. Teprve až po jeho úplném zničení uvidíme pravdu, dřív ne. Nedivte se tedy, že tak urputně tvrdí, že nic necítí. Není schopen si to uvědomit a je tomu tak dobře, protože jinak by nás to opět nenutilo na sobě pracovat. Bolest, kterou nám tím způsobuje, můžeme opět využít k našemu posunu. 

Nicméně pokud se dostaneme do takového stavu, že tuto lež a sebeklam odhalíme, v té době bude i on v takovém stavu bezpodmínečné lásky, že naše přiznání s ním nic neudělá. Když jsem například já k tomuto prozření dospěla a rozhodla se mu o tom povědět, protože jsem nechtěla, aby to mezi námi viselo jako doposud (ač nevědomky), a konečně tak uzavřít minulost, ačkoliv tento čin byl pro většinu lidí naprosto neodpustitelný, jeho reakcí bylo jen poděkování a pevné, láskyplné obětí. Nezanechalo to na našem vztahu žádný šrám, naopak nás to přiblížilo ještě víc k sobě. Dokud je však reakce bouřlivá s způsobuje vzdalování se, hraje roli ještě stále naše ego a máme před sebou kus cesty.

Chceš se taky svého ega zbavit a stále se nedaří? Zkus energetické čištění EST, které Tě posune rychle blíž k duši.