Život se mi opakovaně hroutí

„Někdy není všechno tak, jak to vypadá a každá pohádka jednou končí.“

 Byli jsme už jen my dva a přesto se všechno začalo víc a víc bortit.  Všichni nás neustále pozorovali, ukazovali si prstem, pomlouvali. Navíc jak jsme si spolu tolik měsíců jen
psali a vídali se výhradně na sex, najednou, když jsme byli vedle sebe a nemuseli si už psát, měli spoustu času i na to povídání, nějak to nešlo. Zavládlo naprosté ticho. Zapomněli jsme mluvit. Bojovala jsem s tím, snažila se to nějak prolomit, dokonce si sepisovala témata, o kterých bychom si mohli povídat, ale výsledkem byl dlouhý monolog bez odezvy. Ničilo mě to. Jednoho večera, jsem mu svěřila své přání si jen tak povídat, nedívat se na film, nemilovat se, jen si povídat. Jeho odpověď pro mě byla jako dýka do srdce. “A o čem si chceš povídat, vždyť si nemáme co říct.” Nechápala jsem to. Do teď jsme si nepřetržitě psali, ve všem se shodli a najednou si nemáme co říct? Navíc jsem z něho začala cítit chlad. Viděla jsem mu lásku v očích, ale nedával mi ji najevo. Nedovolil mi ani, abych si u Něho nechala třeba jen kartáček na zuby, abych to nemusela každý den tahat. Byl odtažitý, takového jsem ho neznala. Snažila jsem se pro to najít pochopení, ať řekl nebo udělal cokoliv, omlouvala jsem ho, vždyť přece prochází těžkým obdobím, zničilo se mu manželství, žena ho psychicky deptá apod. A tak jsem to mlčky přecházela a snažila se být co nejmilejší, nejchápavější, jenom aby byl v klidu.

 Byla jsem naprosto zaslepená láskou, našlapovala kolem Něho po špičkách, aby jsme se náhodou nepohádali. Tak moc jsem jej milovala, že jsem pro Něho jednoho večera přichystala překvapení. Jakmile se vrátil z práce, našel mě ležet nahou na posteli omotanou velkou červenou stuhou. Ten večer jsem se Mu celá navždy odevzdala tělem i duší a dala mu neporušitelný slib, že Jej nikdy nepřestanu milovat, ani se nedotknu žádného jiného, ani kdyby třeba umřel. Opravdu i přes to všechno, jaké to nyní mezi námi bylo, jsem to myslela vážně a nic si nepřála víc. Snažila jsem se Mu být dokonalou partnerkou a plnit všechno, co jsem Mu viděla na očích. Nevím, co se tu noc zlomilo, ale od té doby jsem Jej poslouchala na slovo, byla jako Jeho hračka, se kterou si může dělat, cokoliv se Mu zlíbí. Mnohdy se mi to nelíbilo, Jeho slova mi ubližovala, ale nedokázala jsem s tím nic dělat, i když jsem chtěla. Nezmohla jsem se na odpor a tiše tu bolest snášela a o to víc se snažila být dokonalejší, nějak se změnit, aby se mnou byl šťastný, aby neměl důvod se na mě zlobit. Stále jsem hledala chyby jen a jen na sobě, jeho viděla jako dokonalého a nechtěla na něm změnit jediný vlásek.

 Pak jsem ale odjela na dovolenou. Každý den mi volal. Měl tolik smutný hlas. Říkal mi, jak se Mu stýská, jak se na mě těší, toužil po fotkách z míst, které navštívím, aby měl pocit, že je tam se mnou, do toho mi ale jednoho takového dne jedním dechem řekl, že se nastěhoval zpět ke své ženě, že byla na dně a že Ho o to poprosila a On to přijal. Prý Mu jí bylo líto. Zároveň mě ale ubezpečoval, že chce být se mnou a spí na gauči. Bezvýhradně jsem Mu důvěřovala. Dokonce i když mi Jeho kamarád tvrdil, že mě vodí za nos, že se nikdy nerozvede. Říkala jsem si, že je to jen vnější maska, aby se Mu nekomplikoval rozvod, že záleží jen na tom, co z Něho cítím a co říká mně. Bylo mi i jedno, že o Něm kolují pověsti děvkaře, který si domů neustále někoho vodí. Především mě těšilo, že spolu zase normálně mluvíme, že to ticho konečně skončilo. A nějaké pověsti jsem brala jednak jako výmysl nebo jako minulost, na které přece nezáleží (jaká byla skutečnost, si asi dovedete domyslet).

 Ještě toho léta mě seznámil se svým nejlepším kamarádem. Byla jsem v sedmém nebi. Dostala jsem další důkaz toho, že to se mnou myslí vážně a přitom nevnímala, že se i před ním tváří, jako můj kamarád, že mě nutí se přetvařovat a lhát. Jenomže čím víc jsme se scházeli, tím víc mi vadila ta přetvářka. Přestala jsem ji chápat. Vždyť je to Jeho nejlepší kamarád, tak proč mu nedůvěřuje natolik, aby mu to přiznal? Tak moc mi ta lež ubližovala, až jsem to jednoho dne nevydržela a přiznala se mu. Kamarád mi ale přečetl smsku, kterou mu On nedávno poslal. Rozplýval se v ní, jak je to s jeho manželkou zase krásné, jak se vodí za ručičky, líbají… S tou ženou, se kterou údajně skoncoval a rozváděl se a byl s ní jen z lítosti a ze strachu, že se zabije! Rozbrečela jsem se. To přece nemohla být pravda! Ale konečně mi Jeho chování dávalo smysl. Proto si sem mnou nechtěl povídat, proto nás tajil, proto byl tak podrážděný, když od ženy odešel. Byla jsem jen Jeho další milenka, kterou vodí za nos! Byla jsem Mu dobrá jen na ten sex, který Mu žena odmítala dát. Přesto jsem ale nechápala, proč mi lže, kolikrát jsem Mu totiž řekla, že bych se s Ním dál scházela, i kdyby se mnou nechtěl vztah, i kdyby chtěl být dál se ženou, nedávalo mi to smysl. Přinutila jsem Ho, aby okamžitě přišel za námi, chtěla jsem vysvětlení a hlavně se rozejít. Jenomže když přišel, viděl mě brečet, pohladil mě a snažil se mě utěšit, aniž by věděl, co se děje. Jeho jediný dotek a pohled do Jeho očí způsobil, že jsem Mu padla kolem krku. Přestala jsem té zprávě věřit. Jeho zamilované, ustarané oči přece nelžou. V tu chvíli jsem přestala věřit i Jeho kamarádovi, a přestala se s ním scházet. Věřila jsem, že si tu smsku vymyslel, aby nás rozeštval a vrátil se k manželce. Ať mi kdokoliv říkal o Něm cokoliv, ničemu jsem nevěřila. Měla jsem oči jen pro Něho a byl pro mě svatý bez ohledu na to, jak se dokázal chovat ke mně.

Jednou jsem na Něho čekala v parku. Už skoro půl hodiny měl zpoždění. Mně se v mezičase udělalo neuvěřitelně špatně. Nedokázala jsem vstát, bylo mi jasné, že pokud nepřijde, nedostanu se domů. Volala jsem Mu, snažila se nějak napsat, ale sotva jsem viděla, co píšu. Neodpovídal. A pak konečně přišel. Vůbec se nezajímal, co mi je, přestože jsem ležela bílá, polomrtvá na lavičce a ani nezvedla hlavu. Jen si stoupl přede mě a spustil neuvěřitelně dlouhý monolog. Nebyla jsem schopná jej vnímat, natož něco říct. Jen jsem mlčela a čekala, až skončí. Pochytila jsem jen, že kdy jsem to řekla Jeho kamarádovi o nás, tak se přiznal manželce, že si padli do náruče a znovu jsou spolu a se mnou končí. Nic jsem necítila, bylo mi tak špatně, že mi ani nedocházelo, co mi právě řekl. Když se nad tím ale zamyslím teď, vím, že mi bylo zle právě z toho rozchodu a že na mě opět hodil vinu za své chování, aby on vypadal dokonale a já se cítila ještě hůř a víc provinile. Má duše musela cítit, co se zrovna děje a zcela mě to ochromilo. Když konečně skončil, pomohl mi vstát. Možná si teprve až pak všiml, že mi něco je. Byl tak zahleděný do toho, co chce říct, že si mě vůbec nevšímal. Už tehdy totiž věděl, že kdybych jej přerušila, nikdy by to nedokázal udělat. To jsem si vlastně ověřila už v tu chvíli, jenom jsem to vlivem mého stavu nevnímala. Když mě vzal do náruče a vedl domů, cítila jsem, jak Mu tluče srdce. Takto člověku bije jen v přítomnosti někoho, koho miluje. A když jsme se před domem naposledy objímali, nedokázali jsme se od sebe odlepit. Polibek, který mi dal, nebyl polibkem muže, který nic necítí. I v Jeho očích byla bolest. Nechápala jsem to, jen to respektovala. Přišla jsem domů, padla k zemi a rozbrečela se. Konečně mi to došlo. Už nikdy Ho nebudu moct obejmout, políbit, cítit Jeho vůni nebo alespoň slyšet Jeho hlas. Nebyla jsem schopná vstát ještě dlouhé hodiny. Svíjela jsem se na zemi v obrovských křečích a chtěla umřít. Ta bolest se nedala vydržet, jako by mi někdo vyrval srdce z těla a cupoval ho na maličké kousíčky. Bez Něho jsem nechtěla dál žít. Něco mi v tom ale bránilo. Jako bych věděla, že se něco stane. A skutečně stalo. 

 O pár naprosto nesnesitelných dnech jsme si zase začali psát. Zase se o mě zajímal, povídali jsme si a tajně se scházeli v práci. Dokonce jsem mu začala vařit, protože Jeho žena to odmítala a mně ho bylo líto. Bylo mi jasné, že o Něho nestojí, že nás chce jen rozdělit a Jeho týrat. To jsem mu i řekla, ale nevěřil mi. Zoufale se snažil zachránit manželství, protože nedokázal snést fakt, že by měl být rozvedený. To by raději žil s někým, koho nenávidí. I přesto mě nedokázal opustit stejně jako jsem to nedokázala předtím já. Nesměla se ale o našem scházení dozvědět. A tak jsem Mu nikdy nevolala, čekala, až to udělá sám, psala jsem, jen když jsem věděla, že není doma apod. Dlouhé týdny jsme byli jen přátelé, přesto naše utajování dosáhlo svého maxima. Tak moc jsem nechtěla, aby se o tom dozvěděla, protože jsem o Něho nechtěla zase přijít. Po čase naše konverzace začala zase sklouzávat k sexu a časem k němu došlo i naživo. Opět jsme byli spolu a já štěstím bez sebe. Jenomže jednoho dne Mu vzala mobil a zjistila, že jsme zase spolu. Dala Mu nůž na krk a on mě zas začal naprosto ignorovat. Už mě ani nepozdravil, byla jsem úplně neviditelná.

Po několika měsících ignorace mi jeden jeho kamarád dokonce řekl, že v době, když mi sliboval společné bydlení, se vyspal s jeho přítelkyní. Věřila jsem tomu, věděla jsem o tom večeru, kdy se údajně jako přátelé viděli. Kvůli tomu pocitu, že mi celou tu dobu lhal a podváděl ještě s další ženou, se mi naprosto zatmělo před očima a chtěla jsem mu to oplatit bez ohledu na to, zda se to dozví. K tomu jsem bohužel využila toho kamaráda. Slíbili jsme si, že to nikomu neřekneme. Jenomže on se měl potřebu pochlubit kolegům, o čemž jsem neměla ponětí, takže zatímco já to popírala, on se dál chlubil. K tomu si přidal, že není jediný, že mě vysazoval nedávno u jiného kolegy, což byl můj kamarád, a já byla přede všemi za lhářku a děvku. Od té doby si na mě všichni ukazovali, posmívali se, pomlouvali a On tomu všemu věřil a bylo mi ze mě špatně. Dokonce to následně použil jako důvod, proč už se mnou nedokáže být a bral to jako nevěru a co je absurdní ještě víc, přestože on celou tu dobu byl minimální se svou ženou a my dva už dávno byli rozejití a ani spolu nekomunikovali, cítila jsem se provinile několik dalších let i já. Hlava věděla, že je to nesmysl a jeho manipulace, aby opět vypadal hezky a já špatně, ale přesto mi bylo mizerně.

Nakonec jsme si k sobě za pár týdnů cestu zase našli a opět pokračovali v našem vztahu. Dokonce díky metodě RUŠ si mnohé srovnal a tvrdil, že jsem jeho životní láska a požádal o rozvod. Dokonce mi metodu vnutil a udělal mi výčet smyšlených věcí, proč ji potřebuji. Jenomže mi vůbec nefungovala. Nicméně to byl první velký krok na mé transformaci, která se spustila pár měsíců na to.

 Na to jsem otěhotněla. Pár hodin poté, co jsem mu tuto radostnou zprávu pověděla ,jsem ale začala krvácet. Byla jsem vyděšená a místo toho, aby mě utěšoval, začal na mě ječet, že si za to můžu sama. O dítě jsem přišla, opět. I tehdy jsem ho omlouvala, že ho to taktéž bolelo a prostě byl vynervovaný jako já.

 Náš vztah už nikdy nebyl jako předtím. Ta údajná nevěra i ten potrat neustále vysela mezi námi. Nakonec se rozvedl a našel si jinou. Vztah se mnou ale nikdy neukončil a já byla ráda, že  z něho mám aspoň něco než nic.

Taktéž nedokážeš vztah s někým či nějakou situaci ukončit, přestože Tě nesnesitelně bolí? Přijde Ti lepší muž, který Tě týrá, než žádný? Nebo cítíš za něco vinu? Určitě je to tak, nebo to jen někdo tvrdí? Jsi na někom citově závislá? Možná máš problém se sebeláskou a sebe hodnotou! Vyzkoušej zdarma mini výzvu a udělej první krůček ke změně a nebo pojď rovnou do kurzu pro dvojplameny, který Ti opravdu změní život!